Dobrovský Josef (1)

Přejít na: navigace, hledání

Narodil se 17. srpna 1753 jako syn jezdeckého poddůstojníka v Ďarmotech v dnešním Maďarsku. Po přestěhování rodičů do Horšovského Týna studoval gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě a v Klatovech. Tam se naučil česky a začal se národně uvědomovat. V Praze začal studovat jako patnáctiletý zprvu filozofii, kde přišel poprvé do styku s osvícenskými myšlenkami, později bohosloví; bohoslovecké studium nedokončil pro vstup do jezuitského řádu v Brně. Po zrušení řádu v roce 1773 se vrátil do Prahy, studoval bohosloví (1776), ale na kněze se dal vysvětit až po deseti letech. Při studiích vedle latiny, řečtiny a hebrejštiny, věnoval se zvláště metodologickým otázkám jazykovědného bádání a kritice biblických textů. V roce 1776 se stal vychovatelem synů F. A. Nostice, nejvyššího purkrabího v Čechách. Za jedenáctiletého pobytu v Nosticově rodině se stýkal s předními pražskými osvícenskými učenci, zejména s dějepiscem F. M. Pelclem a místopiscem J. Schallerem. Roku 1787 přijal místo vicedirektora, později rektora Generálního semináře kněžského v Hradisku u Olomouce, kde učil až do roku 1790, kdy byl tento seminář zrušen. Vrátil se znovu do Prahy a žil zde pak už trvale v Nosticově rodině jako soukromý učenec a organizátor vědeckého ruchu (Královská společnost nauk, Vlastenecké muzeum atp.). Pobyt přerušoval častými zájezdy po domácích archívech i cestami do zahraničí (Německo, Itálie, Švýcarsko) zejména první v letech 1792-1793 delší studijní cestou na Sever; o ní psal německy ve spisu Literární zprávy z cesty do Švédska a Ruska. Při cestě z Vídně do Prahy zemřel 6. ledna 1829 ve starobrněnském klášteře.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.