Humor a satira jako způsob vidění světa

Z skolavpohode.cz

Přejít na: navigace, hledání

• komično: oblast jevů vyvolávajících veselí a smích
• humor: dobrý rozmar, veselost, sklon k žertování nebo dobrosrdečnému zesměšňování, smysl pro komičnost a vtip a jeho projev
• satira: literární druh využívající ke kritice různých jevů ironii, sarkasmus, vtip a výsměch, literární dílo, které využívá humoru s konkrétním společenským kritickým záměrem
• ironie: využití slov v opačném významu
• sarkasmus: zesílená ironie
• parodie: druh satiry imitující a karikující nějaké umělecké dílo zvýrazněním a zároveň žertovným nebo posměšným změněním jeho typických rysů, komické napodobení charakteristických gest, řeči, chování známé osobnosti
• groteska: útvar založený na spojení protikladných, protismyslných prvků s drasticky komickým záměrem a účinkem

Antická komedie

• veselohra, komický účinek, zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec, útok na politické poměry, soudobou morálku, nevázaný žert, dialog

Řecko

• Aristofanés (446-380 př. Kr.): komedie řešící celospolečenské problémy, politické otázky, kritika přetvářky a podlosti
  • Lysistrata: vzbouření proti tomu, že jsou muži ve válce
  • Žáby: namířeno proti Euripidovi, výsměch literárním snobům
  • Jezdci
  • Mír

Řím

• Titus Maccius Plautus (251-184 př. Kr.): čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci), pro lidové publikum, živý, hovorový jazyk, vtipy, zakladatel římské komedie
  • Komedie o hrnci: postava lakomce
  • Chlubivý voják
• Decimus Iunius Iuvenalis (55-144): v satirách zobrazil rozmařilý život bohatých aristokratů, bezohlednou touhu po rychlé kariéře, úplatkářství, podvody a intriky
• Gaius Petroninus (+ 65): zlomkovitě dochovaný román Satiricon - ironické zobrazení nevzdělaného a rozmařilého zbohatlíka (část Hostina Trimalchionova)

Středověk

• sociální satiry, kritika ze stanoviska nižších vrstev
• Píseň veselé chudiny: o bídě, vtipné, ironické,
• Podkoní a žák: spor o tom, kdo se má lépe, ironie, trpkost, forma dialogu, živý, přístupný jazyk
• satiry Hradeckého rukopisu: neznámí autoři (i měšťané), poprvé kritika nedostatků světských i církevních; Desatero kázanie božie : veršované kázání, útok na hříšníky, autor jim vyhrožuje formou přirovnání; Satiry o řemeslnících a konšelích: útok na hříšníky, odsouzení nepoctivosti a nesvědomitosti, úplatnost konšelů, výhružka už je méně útočná (peklo); bajka O lišce a džbánu: veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)
  • i v době předhusitské a husitské je v popředí satira

Renesance a humanismus

• Francie
  • Francois Rabelais (1494-1553): původně mnich a lékař, satirik, ktitik zla a lidských chyb, humanista
    • satirický román Gargantua a Pantagruel (1532-1562): pětidílná epopej (= rozsáhlá epická báseň vážného, zpravidla historického obsahu), rámec tvoří historie královského rodu obrů, výsměch středověkým přežitkům, hlouposti a všemu, co brání člověku plně žít, prosazuje zdravý rozum a optimismus (ideál renesančního života), spojuje humor a učenost s lidskou moudrostí, vtipné, slovní hříčky i filosofické úvahy

• Anglie
  • William Shakespeare (1546-1616): Angličan, komedie s velmi spletitým dějem (převleky, záměny postav): Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Komedie plná omylů, Dva šlechtici veronští, Marná lásky snaha; postupně nabývají vážnějšího rázu: Veselé paničky windsorské, Večer tříkrálový, Konec vše napraví

• Španělsko
  • Miguel de Cervantes y Saavedra (1547-1616): satirický rytířský román Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha - 2 díly; chudý venkovský šlechtic, snílek, touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva, ale to je přežitek => nejde prosadit X zbrojnoš Sancho Panza: přízemní venkovan, má smysl pro realitu (ten ho doprovází). Nakonec don Quijote vystřízliví ze svých fantazií a brzy nato umírá, neboť tím pro něj život ztrácí smysl.

Baroko

• Jan Ámos Komenský (1592-1670): Labyrint světa a ráj srdce (1631) - satirická alegorie, vyjadřuje zde své tísnivé dojmy z budoucnosti lidstva, ale i ostrá kritika soudobé společnosti. Poutníka (Komenský) doprovází Všezvěd Všudybud (zosobněná lidská zvídavost) a Mámením (alegorie zvyku přijímat bez uvažování cizí názory), nasadí mu brýle mámení, které zkreslují pohled na svět a on tak prochází světem. Pozoruje různé společenské vrstvy, povolání, ale nikde nenachází uspokojení a klid, je zděšen nepravostmi světa, všude je podvod, neupřímnost a klam, chce tomu uniknout, proto se uchyluje do svého nitra a uzavírá se v ráji svého srdce. Už ve své době velký ohlas, bohatý jazyk, dokonalá forma, srozumitelný styl, vliv latiny, ostrá kritika tehdejší společnosti (touha po penězích, podvod, klam, války).

Klasicismus

• komedie, fraška, bajka a satira se staly nízkým žánrem, postavy jsou neurozené, náměty ze současnosti, veršované, ale i próza

• Francie
  • Moliére (1622-1673): klasik světové komedie, herec, režisér a spisovatel u kočovných společností; kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktu, hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie diváků)
    • politická satirická hra Tartuffe (1664-1669): na pokrytectví a církev, v dalších hrách kritizoval záporné lidské vlastnosti
    • Lakomec (1668): lichvář Harpagon, pro peníze ochoten obětovat všechno
    • Škola žen (1662), Don Juan, Misantrop: nepřítel lidí, kritika vypočítavosti šlechty, Měšťák šlechticem (1670), Šibalství Scapinova (1671), Zdravý nemocný (1673), využití všech odstínů komiky (od frašky až po situační komiku)

• Itálie
  • u lidového publika velmi oblíbená tzv. commedia dell‘arte, bez pevné vazby, improvizace, dialog doplňován komickou pantomimou. Všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí, stále stejné postavy.
  • Carlo Goldoni (1707-1793): komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa a šlechtických typů Chytrá vdova, Jemnostpán markýz. Zesměšněním rodinného despotismu měšťanů je komedie Hrubiáni, jeho nejlepším dílem je komedie Poprask na laguně (1762): žárlivá milenecká dvojice z lidového prostředí rybářského

Osvícenství

• Francie
  • Francois Voltaire (1694-1778): historik, filosof, dramatik, básník, prozaik, publicista, ostrá a nekompromisní kritika, útočná, jízlivá - hlavně absolutismus a církevní fanatismus
    • Candide nebo optimismus (1759): filosofický román o hledání lidského štěstí, zesměšnění optimismu daného vírou v boží prozřetelnost
    • dramata Zaira (1732), Brutus (1730): kritika válek, zvůle vládní moci, prodejnost soudů atd.
  • Charles de Montesquieu (1689-1775): kritizoval satirickou formou společenské a politické poměry své současnosti - Perské listy, cesta Peršana do Evropy za poznáním.

• Anglie
  • Jonathan Swift (1667-1745): filosofický a satirický utopický román Guliverovy cesty - kritika poměrů v Anglii a představa ideální společnosti

Národní obrození

• Václav Kliment Klicpera (1792-1859): profesor v Hradci Králové a potom v Praze, autor veseloher (kritika špatných lidových vlastností)
  • Divotvorný klobouk (1820): o lakomém obchodníku Koliášovi
  • Rohovín čtverrohý (1825): o povýšeném ranhojiči
  • Každý něco pro vlast (1829): nejširší satira soudobé společnosti

• Jan Nepomuk Štěpánek (1783-1844): autor veseloher a frašek, dějiště většinou český venkov nebo menší město, většinou milostný příběh, ale dívčinu přízeň chce získat někdo jiný nátlakem na rodiče (podvod, vyhrožování) - to je většinou spekulant nebo vrchnostenský úředník, kritika proti společenskému zřízení, které překáží volnému rozvoji měšťanů, ale záměrem je hlavně pobavit diváky situační nebo jazykovou komikou, Čech a Němec
• František Ladislav Čelakovský (1799-1852): Ohlas písní českých (1839): zachycuje ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu konce 30. let, satirické a výsměšné písně a popěvky proti vrchnosti a maloměšťákům " nenávist k útisku

Romanstismus

• Karel Havlíček Borovský (1821-1856): klasik české politické satiry, zakladatel politické žurnalistiky.
  • Epigramy (1845): krátké satiricky útočné básně s pointou, 5 oddílů (ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu), útok na církev, jezuity, byrokracii a stát
  • Král Lávra (1854): veršovaná pohádka irského původu o králi s oslíma ušima, narážky na dobovou situaci, omezenost, tupost a zloba panovníka, psáno ironicky, vysmívá se hlouposti všech králů, což je stejně nebezpečné, jako když vládne jediný člověk
  • Křest sv. Vladimíra (1848-1854): satira, kritika absolutismu, katolické církve, pokrytectví, zdánlivě se to odehrává v dávných dobách, ale aktualizace: kritika rakouské vlády
  • Tyrolské elegie (1852): veršované, o zatčení Havlíčka, cestě do Brixenu, životě ve vyhnanství, kritika policejního systému, pokrytectví, opovržení rakouskou vládou, situační a jazyková komika, autoportrét, zatýkání jako ironický vtip; jeho satiry vyjadřují odpor proti jakémukoli násilí a útlaku, většinou ukazuje výjevy z minulosti, které však aktualizuje

Realismus

• Anglie
  • Charles Dickens (1812-1870): neradostné dětství, od 12 musel pracovat, autobiografické romány Oliver Twist (1838), David Copperfield (1850), Malá Dorritka (1857), Nadějné vyhlídky (1860); vrcholný román Kronika Pickwickova klubu (1836-1837): obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím (chudobince, vězení pro dlužníky), i sociálním poměrům (práce dětí, bída), úsměvný humor

• Rusko
  • Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852): psal komedie - Ženitba, Hráči; nejlepší je satirická komedie Revizor (1836), kritika úplatkářství, hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví úředníčka považují ve městě za revizora, ten toho využívá, všichni ho obskakují, podplácejí, pak se ale bojí prozrazení => rychle odjíždí, až pak se všichni domnívají, že to byl podvod
  • Anton Pavlovič Čechov (1860-1904): zakladatel lyrického a psychologického dramatu, humoristické a satirické povídky Pokoj č. 6, Step, Chameleon o průměrných lidech, jejich denních zdánlivých konfliktech, tragika i komika jejich prožitků

• Čechy
  • Jan Neruda (1834-1891): studium práv a filosofie, novinář, kritik, básník, fejetonista, povídky, život zobrazoval bez idealizace, realisticky, často satirický nebo ironický pohled
    • Arabesky (1864): zachycují lidové postavy z malostranského prostředí, často se smutnými až tragickými osudy, vykreslené postavy, kritika společnosti, sebeironie (Byl darebákem)
    • Povídky malostranské (1878): soubor 13 próz, zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný i tragikomický, odhalování sobeckosti, omezenosti a lakoty maloměšťáků, řešení tra gické i smírné, autobiografické prvky
  • Svatopluk Čech (1846-1908): básník, prozaik (satiry, fejetony), novinář, psal i satiry ve verších ;Hanuman (1884) - obraz opičího města, proti chybám české národní povahy, národní lhostejnosti, satira není tak řízná jako u Havlíčka, ale spíše shovívavý humor nebo veselá parodie. Petrklíče (1883), Pravda (1885) - nejostřejší, Šotek (1886); satirické prózy Pravý výlet pan Broučka do Měsíce (1888)- paroduje spisovatele, kteří utíkají od soudobých společenských otázek, kritika pražských měšťáků (přízemní) - a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století(1889) - kritika maloměšťáků (zbabělost, vychytralost) v protikladu s opravdovostí, zaníceností a vlastenectvím husitských předků
  • Ladislav Stroupežnický (1850-1892): veselohra Naši furianti z jihočeské vesnice, spor o to, kdo má být ve vsi ponocným, ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici

Literární moderna

• Anglie
  • Oscar Wilde (1854-1900): dramatik, básník, prozaik "dekadence", komedie Jak je důležité míti filipa (1894), Ideální manžel (1895), groteskní charakteristika postav, vtip; román Obraz Doriana Graye (1891) - fantaskní, ale i humoristické prvky, jediným jeho životním cílem je estetický požitek, stopy jeho neřestí se objevují na jeho portrétu, sám je stále mladý a krásný

• Čechy
  • Josef Svatopluk Machar (1864-1942): realista, autor manifestu Česká moderna, básník, realistická subjektivní a polemická lyrika, satiry, kritika společnosti
    • Čtyři knihy sonetů (1891-1893): zklamání moderní civilizací
    • Tristium Vindobona (1893) = Žalozpěvy z Vídně: inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství, kritika české politiky, skeptický pohled do budoucnosti
    • Zde by měly kvést růže (1894): kritika měšťácké společnosti (pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti), otrocké postavení žen ve společnosti, hovorový jazyk, nadsázky, ironie, sarkasmus
    • Magdaléna (1894): kritika maloměšťáctví
  • Viktor Dyk (1877-1931): právník a politik, básník dramatik, prozaik, největší ironik, romantik, anarchistický buřič
    • sbírky A porta inferi (1897) = Od bran pekelných, Síla života (1898), Marnosti (1900); osobitý výraz (vnější i vnitřní rozpory), ironie, sebeironie, sarkasmus, tragikomické pojetí života
    • sbírky Satiry a sarkasmy (1905), Pohádky z naší vesnice (1910), satiry na politický a společenský život v Čechách, ironicky komentuje dobové dění, prodejnosti politiků
  • František Gellner (1881-1914): karikaturista, ilustrátor, žurnalistický satirik, básník a prozaik, anarchistický buřič (bohémský život); sbírky Po nás ať přijde potopa! (1901), Radosti života (1903) - výsměch měšťáckým ideálům (morálka, pokrytectví) a světu, zdánlivě cynický výsměch, ironie, velká otevřenost

Literatura 1. pol. 20. stol.

• Čechy
  • Jaromír John (1882-1952) = Bohumil Markalous: prozaik, výtvarný kritik, estetik
    • povídkový soubor Večery na slamníku (1920): poznamenány jeho zážitky z války, válka spíše žánrově z pozadí nemocnic, dobrovolnických škol, utrpení lidí i zvířat, vypráví s humorem o nepříjemných stránkách války a proměně lidských citů ve výjimečných situacích
    • Rady snoubencům udílené strýcem Romualdem (1940): napůl ironicky, napůl vážně vystihuje kouzlo starých časů a rady, jak se lidé mají chovat v manželství
    • Dořini milenci a jiné kratochvíle (1942): satirická a humoristická próza, autorův smysl pro lidské slabosti
  • Jaroslav Hašek (1883-1923): nejvýznamnější satirik a humorista, prozaik, žurnalista, parodií byla i jeho prvotina, sbírka básní Májové výkřiky (1903), napsal ji s přítelem Ladislavem Hájkem-Domažlickým
    • psal humoresky a satirické povídky Trampoty pana Tenkráta (1912), Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913), Můj obchod se psy a jiné humoresky(1915): kritika přežitků rakouské byrokracie, soudobého politického života, militarismu i církve
    • satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1920-1923): Švejk hájí své právo na život, prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen, všechny rozkazy uvádí do absurdnosti, vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř, představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka X jeho nadřízení, oddaní služebníci rakouské armády (nadporučík Lukáš, člověk měkkého srdce, poručík Dub - nepříjemný náfuka, mstitel - nebo feldkurát Katz: ukázal prohnilost církve, nemravný, stále opilý, atd.); zobrazeni groteskní nadsázkou, neutrální Palivec: opatrný, ale chytrý živnostník, obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní, lidová čeština, vulgarismy, germanismy. Postava Švejka už před válkou: grotesky humoristického zaměření: Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, pak během války Dobrý voják Švejk v zajetí
  • František Langer (1888-1965): prozaik a dramatik, po válce autor veseloher Velbloud uchem jehly (1923), Obrácení Ferdyše Pištory (1929)
  • Karel Polá ček (1892-1944): novinář, prozaik (kritik, humorista), satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války (maloměšťáctví ohrožuje lidstvo)
    • Muži v ofsajdu (1931): otec a syn, stoupenci Viktorky, humorné vylíčení klubového prostředí a psychologie sportovních diváků
    • sarkastické a kritické romány Dům na předměstí (1928), Hlavní přelíčení (1932), čtyřdílný cyklus o pochybném hrdinství maloměšťáků v době 1. světové války Okresní město (1936), Hrdinové táhnou do boje (1936), Podzemní město (1937), Vyprodáno (1939) - ani ve válce se nedovedou zbavit svých malicherných slabostí, komika s tragikou
    • Bylo nás pět (1946) - úsměvné, střet konvenčního světa dospělých s dětskou napodobivostí a hravostí, výrazová a situační komika, jazyková, situační a charakterová komika přechází z humorné polohy v pranýřující satiru (kritika maloměšťáctví)
  • Jaroslav Žák (1906-1960): humor, hlavně ze sportovního, trampského a středoškolského života; Študáci a kantoři (1937), scénář k filmu Škola, základ života, Cesta do hlubin študákovy duše (1938)
  • Eduard Bass (1888-1946): novinář, reportér, prozaik humorista, dramatik, kabaretiér, vtipná povídka o sportovní cti Klapzubova jedenáctka (1922): fotbalové mužstvo synů českého chalupníka, touha získat svět poctivostí a důvtipem
  • Vladislav Vančura (1891-1942): prozaik, dramatik, scénárista, režisér; novela Rozmarné léto (1926) - parodie na přízemnost maloměšťáků. 3 přátelé z plovárny, obraz poklidného radostného života, klid narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou => konec stereotypnosti
  • Divadlo: šantány a kabarety, zábavní scény - Červená sedma , lidová komika. Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian. Osvobozené divadlo - Voskovec a Werich: Vest Pocket revue (parodie na tradiční postupy - sled dramatických, hudebních a tanečních čísel), smích, situační a jazyková komika, komické novotvary, ve 30. letech hlavně satiry: Caesar (proti fašismu, o nedostatcích demokracie), Osel a stín, Kat a blázen, Rub a líc, Těžká Barbora , Pěst na oko

Literatura 2. pol. 20. stol.

• Itálie
  • Umbeto Eco (1932): román Jméno růže (1980) - chlapec Adso (vypravěč) a františkán Vilém pátrají po záhadných vraždách mnichů, ironický přístup k minulosti (zlehčuje výklad reformace církve), citáty, sklon k mystifikaci, studie o symbolech, sociologická sonda do problematiky tolerance

• Čechy
  • Divadlo: Semafor (Sedm malých forem) - hudebně zábavné divadlo. Hry Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, od 60. let Jiří Grossmann a Miroslav Šimek; satirické divadlo Večerní Brno
  • Jiří žáček (1945): písničkový humor - Aprílová škola(1978),Ahoj moře (1980), Dobrý den, Praho(1981), Kdo si se mnou bude hrát (1981), Aprílový slabikář(1993), pro děti - Ráno moudřejší večera, Napjatá struna, Anonymní múza, Okurková sezóna, Ptákoviny, svěží pohled na skutečnost, smysl pro humor a radost, melodičnost, vtip
  • Josef Škvorecký (1924): Tankový prapor
  • Miroslav Švandrlík (1932): Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1969) - s humornou nadsázkou líčí absurdity v Československé lidové armádě, a tak i absurditu celého socialistického režimu

Hodnocení dokumentu

Stručně nastíněné dějiny humoru v literatuře, lépe by ale bylo věnovat se buď evropské nebo jen české humoristické tvorbě. Česká humoristická tvorba ve 20. století je samo o sobě obsáhlé téma. Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj. Citováno z „http://www.skolavpohode.cz/index.php/Text:Humor_a_satira_jako_zp%C5%AFsob_vid%C4%9Bn%C3%AD_sv%C4%9Bta“ Služby Databáze referátů Poslední pomoc Burza učebnic Skolavpohode.cz– referáty, čtenářský deník, maturitní otázky, burza učebnic a poslední pomoc. Sponzor: scio.cz najdivs.cz | personline.cz | ekopolis.cz